Historie malých drsoňů

Předkové jezevčíka se objevují v literatuře již od středověku. Jednalo se o nízkonohé psy, využívané pro loveckou práci. Ještě se velmi lišili tvarem i barvou srsti, postavením uší, typem srsti. S dnešním jezevčíkem měli společné pouze krátké nohy. Teprve od druhé poloviny 19. století vznikaly první chovatelské spolky a rozvíjel se cílevědomý chov. Byly zavedeny průkazy původu a v roce 1888 byl v Berlíně založen „Deutsche Teckelklub“. Plemenná kniha DTK zapisovala v roce 1890 386 jezevčíků hladkosrstých, 5 dlouhosrstých a 3 drsnosrsté. V roce 1913 měl klub již okolo 2000 členů, v roce 1988 to bylo 28000 členů. Dnes je Německo Mezinárodní kynologickou federací FCI uznáváno jako země původu jezevčíka.

         Drsnosrstý jezevčík vznikl křížením hladkosrstých jezevčíků s anglickými nízkonohými teriéry, Dandie Dinmont teriéry, skajteriéry, starými jorkšírskými teriéry a na jihu Německa pravděpodobně i s knírači. Trpasličí a králičí jezevčíci vznikli jako důsledek nespolehlivosti fretek při lovu divokých králíků. Nejdříve se křížily standardní rázy jezevčíků s trpaslíky jiných plemen, což ovšem nebylo prospěšné pro typ jezevčíka. Později proto začali chovatelé pracovat s nejmenšími standardy. Roku 1908 bylo německým klubem zapsáno prvních 243 miniaturních jezevčíků.